Historie

Tato výtopna byla postavena naproti staniční budově jako remíza se dvěma stáními a administrativní budovou, jež současně sloužila jako vodárna (tento objekt se zachoval dodnes, neslouží však již svému původnímu účelu).

Jak objem dopravy postupně narůstal, přestala kapacita zařízení postačovat potřebám správkárenské činnosti. Proto byla vystavěna výtopna nová, již s halou na vyvazovací opravy a s točnou v prostorách současného depa. Ani ta však zanedlouho nebyla dostačující, a tak byla v roce 1924 zprovozněna výtopna další, s rozsáhlým areálem, rotundou, zauhlovacím zařízením a montážními halami, která již svou kapacitou vyhovovala až do ukončení provozu depa na konci dvacátého století.

S rozvojem motorové trakce se provozní význam depa začal snižovat a větší důležitosti nabyly opravy vozidel. V osmdesátých letech dvacátého století zde byla vystavěna velká hala pro provádění soustředěných oprav motorových lokomotiv, kvůli níž ovšem muselo být strženo několik původních objektů. Provoz depa se přesto postupně omezoval, až byl v roce 1996 zastaven úplně.

Po ukončení provozu zde začala působit řada spolků zabývajících se historií železnic. Dobrovolnou aktivitou se snažily o další využití depa nejen pro pravidelnou výstavní činnost, ale i pro soustřeďování a opravy parních lokomotiv a dalších památek na jejich provoz. Od 1. 7. 1999 na tuto činnost navázaly České dráhy a založily zde své železniční muzeum. To v současné době spadá pod organizační složku Centrum historických vozidel (CHV), jež je určeno k převzetí všech historických strojů Českých drah a organizuje jejich provoz, údržbu a opravy.